Historie

Historie Lukova

Jméno Lukov ukazuje, že se jedná o osadu mladší než jsou okolní vesnice s koncovkou -ice. Lukov vznikl v době, kdy místo společného rodového majetku se uplatňoval majetek soukromý a osada byla nazvána podle dvora, který ná-ležel jakémusi Lukášovi (zkráceně Luk), tedy Lukův dvůr. Založení vesnice sahá asi do poloviny 12. století, ale již zpočátku byl Lukov osadou významnější, neboť měl už ve 13. století (což bylo vzácné) farní kostel.                                 

Lukov byl na královské půdě a markrabí Přemysl ho daroval  s kostelem a desátky roku 1234 klášteru tišnovskému. Toto obdarování potvrdil roku 1235 papež Řehoř. Kolem roku 1260 se obce násilím zmocnil šlechtic Drahoslav, ale Přemysl Otakar II. nařídil, aby byl Lukov vrácen klášteru tišnovskému.                      

Ve 14. století náležela obec (neznámo jakým právem) vladyků z Lukova, kteří byli stejného původu s vladyky z Třeště, Oponěšic, Bohušic a Dlouhé Brtnice. Jejich erbem byly tři makovice. Snad předkem rodu byl Dobeš z Lukova, který roku 1350 zemřel a zbyli po něm synové. Těmito byli patrně Nevhlas Tvoch, Ješek Šeslín a Lanclín, bratři z Brtnice. Zboží Šeslínovo v Lukově nebylo alodem, neboť nebylo vkládáno do zemských desek, nýbrž jen zástavou. Proto také později byla celá ves v rukou kláštera tišnovského. Roku 1481 pohnala Johanka, abatyše tišnovská, Hynka Dětru z Bohušic k právu zemskému z 40 hřiven grošů, že spletl ploty na hlanicích pod klášterním rybníkem a mlýnem, čímž se stala veliká škoda klášterním lidem v Lukově i mlynáři.              

Později držel Lukov od kláštera (snad jen zástavou) Jan z Pernštejna, který prodal roku 1545 obec Václavu Chroustevskému z Malovar. Kolem roku 1590 zastavil král Lukov s podacím kostela Zdeňkovi Brtnickému z Valdštejna, který také roku 1593 nabyl vsi s kostelem od kláštera definitivně záměnou. Odtud náležela ves k panství budějovickému až do roku 1689, kdy byla prodána panství jaroměřickému.       

O poměrech v Lukově v 17. století nás informují protokoly lánských vizitací, které měly být podkladem pro nový způsob zdanění poddanské půdy a zabránit pohlcování této velkostatkem, jehož půda zdaněna nebyla. Před třicetiletou válkou bylo v Lukově 14 lánů (k lánu náleželo 58 měřic polí), 5 tříčtvrtlánů, 9 pololánů, 8 čtvrtlánů a 1 domek bez polí, celkem 37 usedlostí (počet obyvatel asi 250).  Po třicetileté válce roku 1656 bylo v Lukově 29 usedlostí osazených a 8 pustých. Protokoly lánských vizitací byly dílem nedokonalým. Proto v době vlády Marie Terezie bylo pracováno na novém katastru rustikální půdy. Předběžný protokol z roku 1749 udává v lukovském katastru poddanských pozemků 881 kusů polí o 1278 (5/8) měřice, 114 (7/8) měřice pustých polí, 2 (1/8) měřice zahrady, 121 kusů luk na 50 (1/2) vozu luk a 24 vozů otavy. Tehdy byl půdmistrem Antonín Šabatka, rychtářem Pavel Doležal.

Kostel sv. Jana Křtitele

Obec Lukov byla již ve 13. století větší osadou s kostelem a samostatnou duchovní správou pod patronátem tišnovského kláštera. Pro nedostatek kněží byla však farnost roku 1638 podřízena Moravským Budějovicím, později byla na čas spravována z Hostima, v roce 1663 byla opět v Lukově zřízena duchovní správa. Brzy nato byl Lukov i s Jakubovem odprodán panství jaroměřickému, čímž přešel patronát na toto panství. 

Kostel sv. Jana Křtitele je po úpravách v roce 1716, 1775 a 1904 ve slohu renesančním. Střecha kostela byla kryta šindelem ( v roce 1775 byl dosavadní strop nahrazen cihlovou klenbou) a měla do roku 1814 pouze malou věžičku nad kněžištěm. Roku 1804 nechal Dominik Ondřej Kaunic za přispění farníků vystavět věž. Při požáru v roce 1814, kdy shořely i střechy okolních 13 domů, byla zničena i původní věžička, která již nebyla obnovena.                              

V roce 1904 dostal kostel novou dlažbu a věž byla zvýšena o 12 metrů do dnešní výšky (32 m) a vybudována do dnešní podoby.

Hlavní oltář pochází z dílny Petra Buška a synů z Sychrova v Čechách a byl v roce 1909 slavnostně posvěcem moravskobudějovickým děkanem Františkem Dostálem. Malíř oltářního obrazu není znám. Křížová cesta je dílem Jindřicha Zdobnického ze Svitav a je z roku 1877.

Nejstarší zvon z roku 1600 nese nápis: PRZI  PAMACZE  PANIE  KATERZYNA  WALDSSTEINSKA  NA BRTNICY  A GEWYSSOWICYCH LETHA PANIE MDC.

Druhý zvon z roku 1705 zdobí nápis: S.MARIA S. FLORIAN  ORATE  PRO  NOBIS  GOSS  MICH  JOHANN  GEORG  SCHEICHEL  IN  ZNAIM  ANNO  1705.

Poslední zvon byl slavnostně posvěcen roku 1969 a nese nápis: MARIA  POMOCNICE  KŘESŤANŮ, ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. VĚNOVAL LID 1969. ULIL RUDOLF MAŇOUSEK ZBRASLAV U PRAHY.

Hrazené prostranství kolem kostela sloužila asi do roku 1840 jako hřbitov.

Zřícenina sv. Víta

Roku 1677 vystavěl Rudolf Jindřich ze Schumburka na Křížové hoře kapli zasvěcenou sv. Antonínu Padovskému, po zneuctění byla zasvědcena sv. Vítu. Hora sv. Víta se původně jmenovala hora Křížová, neboť na ní stávaly tři kříže (kalvárie). Byla původně bez porostu lesa, na jejích svazích byla obdělávaná pole. Ta vlastnili sedláci z Lukova i blízkých Budějovic.

Zřícenina stojí na uměle navršeném pahorku okrouhlého tvaru, má podobu osmibokého hranolu. Základy jsou z vápence a zdivo nad zemí je cihelné, tu a tam smíšené, velmi pevné, omítnuté výbornou maltou. Stavba je jednopatrová. V přízemí je na západní straně obdélníková pedsíňka s otvorem pro dveře a válcovitým přístěnkem při jižní straně pro točité schody do I. patra. Zeď přístěnku na jižní straně je až k základům zbořena. Z předsíně se vstupuje dveřním otvorem do přízemí. Na protější straně jsou druhé dveře, obrácené k východu. Na stěnách k severu a jihu je po jednom oknu, na zbývajících čtyřech stěnách je zvenčí maskované okno. Stropy byly dřevěné, podlaha v přízemí dlážděná. Ze zdiva je patrné, že na základech pravidelného osmiúhelníku byly nejdříve vyzděny pilíře ve všech rozích a potom mezi nimi zaklenuty otvory pro dveře a okna. Ve všech osmi pobočních hranách jsou ve výši I. patra obdélníkové otvory, do nich byly zapuštěny vodorovné trámy podepřené na volných koncích pilíři. Ty jsou sice zbořeny, ale na několika místech jsou patrny základy. Na trámech spočívala podlaha ochozu, na který vedly z vnitřku 4 dveře ke všem světovým stranám. Zřícenina je bez střechy, stropů i podlah. Podle zpráv byla střecha kopulovitá a krytá šindelem.   

Při kapli byla postavena poustevna. Patřila k ní zahrada a dva kousky pole.  Kolem roku 1782 ji opustil poslední poustevník a kaple byla zrušena (na základě patentu vydaném císařem Josefem II.).  Od tohoto roku kaple chátrala  a byla prodána v roce 1788 v dražbě jaroměřické vrchnosti za 12 zlatých. V této době byla již zcela zbořena. Dva zvony (větší s obrazem sv. Floriána s letopočtem 1719 a menší bez obrazu a nápisu)z kaple byly převezeny do Panských Dubenek na bývalé panství Telč. Páni z Jaroměřic postavili na místě bývalé kaple letohrádek, často jej navštěvovali a udržovali až do roku 1848, kdy vymřeli po meči. Jejich dcery neměly o panství zájem a tak letohrádek pomalu pustl a zub času jej proměnil ve zříceninu.     

Z dějin lukovské školy

Kdy byla škola v Lukově založena, není možno zjistit. Byla zde však už ve 2. polovině 18. století, neboť správcové a učitelé, jako po sobě následovali, jsou zaznamenáni od roku 1768:

Školní budova byla asi na místě nynější školy. V roce 1838 to byla došková chalupa k vyučování zcela nevhodná, kterou buď vrchnost nebo obce Lukov a Vícenice koupily a určily za školu.  Dříve sem byla přiškolena také obec Blatnice.  Po roce 1838 byla patronem školy jaroměřická vrchnost. Škola i s učitelovým bytem byla 12 sáhů dlouhá a 3 sáhy široká. Po pravé straně byla učírna s pěti okny. Podlaha byla prkenná, kolem stěn již značna shnilá. Ve třídě bylo 8 slouhých lavic, stůl, stará skříň, dvě tabule černé, dvě tabule s písmeny, násobilka k zavěšení a dřevěný kříž. Na levé straně byl byt učitelé ( 1 světnice a kuchyň). Ve dvoře naproti kuchyni byla komora, ze které se vcházelo do malého sklepa, dále tu byl chlév pro krávu. Na zahradě stála stodola, která sloužila k uchovávání obilí jednak vlastního, jednak obdrženého od sedláků.

Hlavní část příjmu učitelé tvořilo školné (1 zlatý z dítěte). Průměrně bylo z Lukova a Vícenic 70 dětí. Aby po odškolení dříve přifařené Blatnice nebyl lukovský učitel zkrácen ve svých příjmech, obdržel od zavedení nových pravidel ve školství odškodné ročních 21 zlatých 26 krejcarů.  Užitek z polí a louky se odhadoval na 20 zlatých, ze zahrady na 1 zlatý 18 krejcarů. Další příjem měl učitel jsko varhaník, a sice od lukovského kostela 2 zlaté, od jakubovského 2 zlaté 29 krejcarů. Mimo to dostával za zvonění proti mračnů snopy obilí (od sedláků z Lukova 25 snopů, z Vícenic 13 snopů a z Jakubova 27 snopů). Tento příjem se odhaduje na 10 zlatých. Velmi ponižující byly i tyto další příjmy: za psaní "Tří králů" dostával od sedláků dle možnosti mírku hrachu, od chalupníků po 3 krejcarech. Oboje bylo oceněno na 3 zlaté. Vedle toho dostával dvakrát v roce koláče (o vánocích a o posvícení). Nechtěl-li sedlák dát koláče, musel odškodné zaplatit penězi. K příjmům varhaníka náležela tzv. "štola" oceněná na 8 zlatých. Celkový příjem učitele se odhadoval na 143 zlatých ročně.

Škola, jak byla na počátku popsána, potrvala až do roku 1845. Jak byla chatrná, popisuje učitel František Zach: "Na jaře sněhová voda valící se zahradou jako řeka Jordán prolomila zeď a způsobila na nábytku mnoho škod. Z bytu se však brzy vytratila děrami ve zdi, které si tu myši udělaly." Po této příhodě se ještě téhož roku přistoupilo ke stavbě nové školy. Ta byla dokončena v září a 1. října vysvědcena. Jednotřídní škola potrvala až do roku 1892, kdy bylo povoleno její rozšíření na školu dvoutřídní. V přeplněné třídě nebylo nadále možno vyučovat 130-140 žáků. Stará budova byla roku 1894 rozšířena nadstavbou I. poschodí. Stavbu provedl zednický mistr Antonín Svoboda za 7380 zlatých. Největší zásluhu o zdárné provedení měl tehdejší řídící učitel Josef Komárek, starosta František Dohnal a radní Florián Volkl.

Počet žactva na škole byl původně velmi vysoký. Později (zvláště po zřízení měšťanské školy v Mor. Budějovicích a snížení populace) počet zapsaných žáků neustále klesal:

Ze správců školy zde působil nejdéle řídící učitel Josef Komárek. Založil školní kroniku a zapsal nejdůležitější události lukovské školy. Byl znamenitým sadařem a včelařem. Z bývalých učitelů je třeba vzpomenout na Rudolfa Žáka, který byl 14.června 1942 zastřelen Němci v Brně a Zdeňka Papouška, kterého fašisté dlouho věznili a mučili. Zemřel ve věznici 1.března 1944.

Za druhé světové války trpěla škola, učitelstvo i žactvo mnohem více než za první světové války. Všechny opatření, vynucená hrozbami německých okupantů (např. zavedení německého úřadování, nahrazení českého nápisu na škole německým, vyvěšování praporů s hákovým křížem a transparentů s nápisem o německém vítězství, odstraňování výrazných českých knih, pomůcek a státních znaků, zavedení vyučování v němčině od 1. třídy, nařízené zkoušky učitelstva z němčiny aj.) těžce doléhala na učitele i žáky. Řídící učitel Ladislav Tondl byl dvakrát vyslýchán na Gestapu, a to jako činovník "Znojemské Matice" a jako předseda místního odboru Národní jednoty. V posledních dvou měsících války se ve školní budově ubytovala německé vojsko a způsobilo značné škody na školním zařízení. Dne 6. května 1945 byly po dlouholeté přestávce vyvěšeny na škole československé prapory. 16. května 1945 bylo zahájeno pravidelné vyučování ve svobodné škole.